Pokémoni urážející city: článek T. Souškové pro Přítomnost

autorkou je Tereza Soušková

publikováno v časopise Přítmonost

 

Vloni v létě do Ruska, stejně jako do ostatních zemích světa, dorazila hra Pokemon Go. Nastalo obvyklé kolečko dohadů veřejnosti na téma škodlivosti nebo prospěšnosti počítačových her vůbec. Někteří varovali před dalším produktem budujícím závislost na svítících obrazovkách, druzí vyzdvihovali, že se hráčům dostává i fyzické námahy, jelikož aby pokémona ulovili, musí se zvednout ze židle a reálně ho dojít chytit.

V Rusku ovšem měli brzo jasno: představitelé pravoslavné církve stejně jako ruský orgán pro dohled nad mediálním prostorem Roskomnadzor bili na poplach proti kratochvíli, která prý způsobuje sociální problémy vůbec a závislost zvlášť. V uralském městě Jekatěrinburgu mladý bloger Ruslan Sokolovskij nechtěl věřit všemu, co vidí v televizi, a proto si šel na vlastní kůži ověřit, že za chytání pokémonů v pravoslavném chrámu nehrozí ani peněžní pokuta ani avizované tři roky vězení.

Z lovce pokémonů extrémistou

Sokolovskij natočil několikaminutové video, jak sbírá kreslené figurky. Viděl ho kromě 2 milionů lidí i ruský prokurátor, který nelenil a vznesl proti dvaadvacetiletému mladíkovi obvinění. Ruslan si poseděl 8 měsíců ve vazbě a v těchto dnech vrcholí soudní proces na základě obvinění z extremismu a urážky citů věřících. Zákon o urážce citů věřících byl v současné přísné podobě přijat v roce 2013 v reakci na vystoupení Pussy Riot v moskevském chrámu. Od té doby slouží mimo jiné i jako účinná zbraň ruských úřadů proti nepohodlným aktivistům, umělcům, interpretům či jen lidem, kteří něco neprozřetelně napsali na facebook.

V pátek 28. dubna prokurátor navrhl Sokolovskému trest odnětí svobody na 3,5 roku. Bloger pronesl závěrečnou řeč, kterou sám shrnuje výrokem: „Možná jsem idiot, ale rozhodně nejsem extremista.“ Nešťastný lovec pokémonů se snažil vysvětlit, že obžaloba je zaprvé založena na chybných předpokladech a za druhé i na chybné skutkové podstatě.

Pokud to vezmeme od druhého bodu, Sokolovskij tvrdí, že neměl jak urazit city věřících, protože jim v chrámu přece nijak nebránil vyznávat jejich víru. V jeho případu nefigurují žádné oběti ani poškození. Tato kolonka spisu je prázdná.

Jaká je míra urážky věřícího, když v chrámu vzhlédne od modlitby a uvidí člověka hledícího do mobilu?!

Zákon o popírání Boha

Bloger dále popisuje, že on sám je ateista, náboženství ho vůbec nezajímá a ani není nacionalista, dokonce je jen z poloviny Rus, takže jeho jednání nemůže pramenit z „extrémistických nacionalistických názorů“, jak stojí v obžalobě. Sokolovskij tvrdí, že v odborných posudcích expertů obžaloby připuštěných k soudu se píše, že i samotné popírání Boha je zločin.

Zajímalo by mě, zda by se ruští prokurátoři stejně zaníceně bili o případ, pokud by se takový incident stal v mešitě. Nebo v buddhistickém dacanu. Zda by i v takovém případě povolali experty, kteří by tvrdili že i jen popírání existence boha je zločin. Ale to jen tak na okraj, v případu Sokolovského jde v podstatě ještě o jednu věc: o práva ateistů. Rusko, a není v tom samo, má zákon na ochranu citů věřících, ale nějak zapomnělo na nevěřící. Není-li v pořádku urážet člověka pro jeho víru, nemělo by stejně tak nebýt v pořádku urážet člověka pro jeho nevíru? Neměl by tedy naopak Ruslan Sokolovskij požadovat revizi čl. 148 Trestního zákoníku Ruské federace o ochraně citů věřících, aby byli zrovnoprávněni všichni věřící, ať už věří v Ježíše Krista, Alláha, dědu Mráze, demokracii, v to, že žádný bůh není nebo i třeba v to, že pokud beru úplatky, můj bůh se dívá jinam?

Pokud se chce ještě někdy dostat na svobodu, tak radši ne. Protože s city jakýchkoliv věřících v Rusku si opravdu není radno zahrávat.

Celý článek naleznete zde.

Úvod > Média > Pokémoni urážející city: článek T. Souškové pro Přítomnost