No jo, jsem z generace studentů rusistiky odchovaných v době Majdanu a ruských invazí na Ukrajinu, tak se to na mně nějak podepsalo. Přesto, a možná i o to víc, mě ale tento region tolik přitahuje a oslovuje. Stále totiž nějak věřím, že východ to není jen totalitní zvůle, brutalita a nelidskost, ale je to také svět neobyčejné pestrosti a paradoxů. Svět, který má mnoho tváří. A všechny ty, které nejsou oficiální a státní, byť je jich samo o sobě málo, jsou zkrátka fascinující a stojí za neustále objevování! Tím nejbližším „jiným Východem“ je mi tradice velmi osobité a možná i opomenuté tzv. ruské náboženské filosofie. Specializuju se tak na dějiny ruského nedogmatického, nestátního a neideologického myšlení, tj. toho skutečného ruského myšlení, ve kterém vidím i naději pro proměnu této země. Vedle myšlení jsou to pak svérázné tváře východoevropských literatur, hudby, poetických filmových škol i všech těch malých poutníků, bohohledačů, jurodivých, obětujících se revolucionářů a aktivistů, neohrožených novinářů a opozičních politiků… Ti všichni nejsou hodni jen spravedlivého přitakání „budiž“, ale alespoň pro mě obrazem skutečného obdivu a inspirace. Založení spolku byla jen záminka, abych se o to měl s kým podělit. 🙂
Zajímá mě, co se děje ve světě, a jsem přesvědčená o tom, že o žádné situaci nebo události nemůžeme říct, že se nás netýká. Hledám proto způsoby, jakými na současnost živě a osobně odpovědět. Kromě toho mě baví být a spolupracovat s lidmi, kteří jsou pro něco smysluplného nadšení a s kreativitou dávají svému zápalu formu.Právě proto jsem ráda ve Východoevropském klubu. Ač studuji komparatistiku a rusky neumím, před rokem jsem začala s propagací spolkových akcí. V propojování různých lidí, v otevřeném dialogu a v hledání společného jazyka vidím dnes jedinou cestu ke smíření.
Studuji politologii a východoevropská studia na FF UK. Zajímám se o východní Evropu, Rusko a země bývalého Sovětského svazu ze všech stran a úhlů. Východoevropský klub považuji za skvělou možnost, jak ukázat východní Evropu jinak, než jak na ni pohlížíme z naší české kotliny. Tato část světa má co nabídnout ať již se jedná o kulturu, hudbu, literaturu, památky nebo přírodní krásy. Na druhou stranu nesmíme zapomínat na politiku a to, co se zde v současnosti děje. A o tom všem chceme informovat, debatovat, případně i zpochybňovat, poznávat a hlavně nabízet nové rozhledy.
– spoluzakladatelka a místopředsedkyně
Zajímá mě, co se děje ve světě, a jsem přesvědčená o tom, že o žádné situaci nebo události nemůžeme říct, že se nás netýká. Hledám proto způsoby, jakými na současnost živě a osobně odpovědět. Kromě toho mě baví být a spolupracovat s lidmi, kteří jsou pro něco smysluplného nadšení a s kreativitou dávají svému zápalu formu.Právě proto jsem ráda ve Východoevropském klubu. Ač studuji komparatistiku a rusky neumím, před rokem jsem začala s propagací spolkových akcí. V propojování různých lidí, v otevřeném dialogu a v hledání společného jazyka vidím dnes jedinou cestu ke smíření.
Studuji obor Východoevropská studia se zaměřením na ruský jazyk na FF UK v Praze. K zájmu o východní Evropu mě přivedla má první návštěva Ukrajiny před více jak pěti lety. Od té doby se zabývám především proměnou postkomunistických zemí po roce 1991, zejména pak osudem nezávislé Ukrajiny a Ruska. Kromě současné politiky mě rovněž zajímá východoevropský folklór, tradice a náboženství. Domnívám se, že česká společnost je dopadem minulé doby do značné míry stále ovlivněna předsudky a zkreslenými představami o Východě. V rámci našeho klubu se tak snažíme veřejnosti představit kromě aktuálních problémů i rozmanité kulturní bohatství, kinematografii, literaturu, umění či filosofii, která se po staletí na Východě konstituovala. Po většině našich akcí následují debaty publika s hosty, v rámci nichž často dochází k zajímavým výměnám názorů a pohledů. Účastníci tak mají možnost se do diskuzí zapojit, ptát se, či prezentovat své názory. Náš klub je zkrátka otevřený každému, koho nenechává chladným dění v této kouzelné, avšak i drsné části Evropy.
Jsem především technickou podporou Východoevropského klubu. Ač jsem na FF UK studovala jiný humanitní obor než východoevropská studia, jsem velmi ráda aktivní členkou tohoto spolku. Považuji za důležité dopomáhat k informovanosti o tom, co ve ve východní části Evropy děje, protože není lehké se v této problematice skrze současnou podobu médií zorientovat. Zájem o východní témata současně s mým věkem a měnící se naší i zahraniční politickou situací narůstá. Jsem přesvšdčena, že jedině člověk se zájmem o to, co se kolem něj děje, nemusí opakovat chyby minulosti.
Nadšení ostatních členů k organizaci všemožných aktivit vnímám jako velkou motivaci, abych přiložila ruku ke společnému dílu a pomáhala s pořádáním zajímavých a místy i zdravě provokativních besed a přednášek.
– spoluzakladatel a předseda spolku
No jo, jsem z generace studentů rusistiky odchovaných v době Majdanu a ruských invazí na Ukrajinu, tak se to na mě nějak podepsalo. Přesto, a možná i o to víc, mě ale tento region tolik přitahuje a oslovuje. Stále totiž nějak věřím, že východ to není jen totalitní zvůle, brutalita a nelidskost, ale je to také svět neobyčejné pestrosti a paradoxů. Svět, který má mnoho tváří. A všechny ty, které nejsou oficiální a státní, byť je jich samo o sobě málo, jsou zkrátka fascinující a stojí za neustále objevování! Tím nejbližším „jiným Východem“ je mi tradice velmi osobité a možná i opomenuté tzv. ruské náboženské filosofie. Specializuju se tak na dějiny ruského nedogmatického, nestátního a neideologického myšlení, tj. toho skutečného ruského myšlení, ve kterém vidím i naději pro proměnu této země. Vedle myšlení jsou to pak svérázné tváře východoevropských literatur, hudby, poetických filmových škol i všech těch malých poutníků, bohohledačů, jurodivých, obětujících se revolucionářů a aktivistů, neohrožených novinářů a opozičních politiků… Ti všichni nejsou hodni jen spravedlivého přitakání „budiž“, ale alespoň pro mě obrazem skutečného obdivu a inspirace. Založení spolku byla jen záminka, abych se o to měl s kým podělit.
Jsem Moskvanka s polskými, litevskými a ukrajinskými kořeny. Přijela jsem do Prahy studovat lotyštinu, avšak mám pocit, že jí ted‘ věnuji méně času než našemu Klubu. 😉 Mne jako človeka, který z východní Evropy přímo pochází, moc zajímá, co si o nás myslí lidé v té centrální evropské části. Baví mě konfrontovat navzájem naše pohledy, dívat se z jiného zorného úhlu na reálie, na které jsem od dětství zvyklá, a objevovat něco nového pro sebe samu.
Navíc právě za tu dobu, co jsem v klubu, jsem poznala, jak je krásná ukrajinština! A možná to je právě to, čím se chci zabývat i dále. Alespoň v ukrajinské literatuře se ted‘ vyznávám líp než v té ruské – a to je teprve začátek! 🙂
– spoluzakladatelka a místopředsedkyně
Studuji politologii a východoevropská studia na FF UK. Zajímám se o východní Evropu, Rusko a země bývalého Sovětského svazu ze všech stran a úhlů. Východoevropský klub považuji za skvělou možnost, jak ukázat východní Evropu jinak, než jak na ni pohlížíme z naší české kotliny. Tato část světa má co nabídnout ať již se jedná o kulturu, hudbu, literaturu, památky nebo přírodní krásy. Na druhou stranu nesmíme zapomínat na politiku a to, co se zde v současnosti děje. A o tom všem chceme informovat, debatovat, případně i zpochybňovat, poznávat a hlavně nabízet nové rozhledy.
Na akcích Východoevropského klubu stojím za kamerou a otáčím se s ní k hostům a k publiku. Všímám si nejen projevu řečníka, ale i zaskočených pohledů, ironických úsměvů v sále, anebo ticha ve chvíli, kdy lidé zvážní, a bývám překvapená, že se všechny tyto záběry dají pořídit během jednoho večera. Podobný pocit mívám i někdy, když si čtu zprávy z východní Evropy. Sleduji, jak se drásavé události dějí vedle naprosto bezstarostných, a snažím se najít odpověď na otázku, jak je to vůbec možné. Ale přesto, že mám jenom samá neúplná vysvětlení, zůstává východní Evropa něčím, co mě k sobě přitahuje a na co se chci dívat i dál. Chci se dívat, jak vypadá teď, v našem století, chci pozorovat, jak se překotně proměňuje, a zdá se mi, že změny, které se tu dějí, bývají často mnohem hlubší než na evropském západě.
Galina Babak
V době moskevských studií jsem se zajímal o myšlenky Tomáše Garrigua Masaryka (např. o jeho dílo Politické myšlenky) a obzvláště mne zaujal jeho vztahu k Rusku. Myslím si, že jím iniciovaná tzv. ‚Ruská pomocná akce‘ (organizována v roce 1921) byla důkazem jeho vysokých morálních kvalit a ani dnes nemohu a nechci zapomenout na pomoc, které se díky němu ruskému národu v tak těžkou hodinu dostalo (pozn. v Rusku byla tou dobou revoluce). Svou aktivitou bych chtěl takové principy morální politiky uvést v život. P.S. Mám rád francouzskou poezii a španělskou hudbu.
|
