Matkou bez partnera? článek E. Čeplové pro Přítomnost

napsala Eva Čeplová pro časopis přítomnost

Pozdvižení ve sněmovně

Koncem dubna proběhla na půdě poslanecké sněmovny poměrně živá diskuze na téma nově nastavených podmínek pro asistovanou reprodukci. Část poslanců v čele s Františkem Adámkem (ČSSD) předložila návrh, jenž by umožnil osamělým ženám bez partnera podstoupit umělé oplodnění. Proti návrhu ostře vystoupila poslankyně z TOP 09 Jitka Chalánková, jež prohlásila, že právo na dítě nepatří mezi základní lidská práva a že osamělé ženy nemohou svoji odpovědnost házet na stát. Dítě podle jejích slov má navíc právo znát oba své rodiče. Svým prohlášením vzbudila záhy v parlamentu značný rozruch. Ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová na její adresu kupříkladu uvedla, že se paní poslankyně už musela definitivně „zbláznit“. Jak je známo, ministryně je feministka, takže její ostrá reakce na slova Chalánkové nikoho nepřekvapila.

Rovná se matka a otec vždy šťastné dítě?

Členové sněmovny se tak na chvíli rozdělili do dvou protichůdných táborů. Jedna strana barikády patřila zastáncům tradiční rodiny, zatímco druhá část hájila zájmy žen, kterým se doposud nepodařilo nalézt vhodného partnera.

Ovšem, poslankyně Chalánková má jistě pravdu. Dítě má bezesporu právo znát matku i otce, jejichž spojením vzniklo. Kolik dětí ale v dnešní době v našem okolí vyrůstá v harmonické láskyplné rodině složené z matky a otce? Polovina? Kéž by. Já sama jsem se narodila počátkem 90. let a velmi dobře si pamatuji, že na základní škole pocházela polovina dětí ve třídě z neúplných rodin. Bohužel, celkový společenský vývoj nehraje tradičním rodinám do karet. Dnešní generace jsou ve výběru partnera čím dál opatrnější. Neustále selektují a doufají, že na konci tohoto hledání potká konečně svůj spřízněný protějšek. Zvláště ženy se v tomto hledání dnes ocitají ve značně znevýhodněné pozici. Vezmeme-li v potaz průzkumy veřejného mínění, jsou muži po třicítce v otázce nalezení vhodného protějšku optimističtější. A mají proto pádný důvod. Přiznejme si, svobodný třicátník či čtyřicátník rozhodně není společností vnímán jako někdo, komu už ujel vlak a kdo by měl vzhledem ke svému věku výrazně slevit ze svých nároků na partnerku. Nemá rovněž problém najít si i výrazně mladší přítelkyni, aniž by byl okolím osočován ze sobectví a nedostatku soudnosti. Proč by si tedy pořizoval dítě se stejně starou ženou? Biologické hodiny mu stejně netikají, tak kam spěchat? Až přijde čas, však ona už se nějaká mladá najde.

Svobodné a nezadané ženy po třicítce jsou ve zcela jiné situaci. V některých případech si tento osud zvolily samy a zcela dobrovolně. Nicméně věřte, že drtivá většina z nich po dítěti a rodině skutečně touží. Pouze neměla štěstí. A že se řada z nich skutečně snaží a obchází jednu seznamku za druhou. Například mrkneme-li opět do statistik, na takové rande na živo (speed dating) se po třicátém roce hlásí daleko více žen než mužů. Moderní doba bohužel pevným vztahům a rodinám nepřeje. Naše pohodlnost a nenasytnost zvítězila nad posláním lidského tvora – reprodukcí.

Jedno rozhodnutí sněmovny, tisíce změněných životů

Co tedy osamělé ženě po pětatřicítce toužící po dítěti zbývá? Její jediná šance, jak naplnit svůj život a přivést na tento svět dítě, spočívá právě v umělém oplodnění. Uvědomme si i fakt, že asistovaná reprodukce je poměrně finančně náročný a zdlouhavý proces, do něhož vstupuje žena, jež je skutečně rozhodnutá dítě si pořídit. Nejedná se o její pouhý chvilkový rozmar, neboť obětuje svůj volný čas a relativně dost peněz. Vzhledem k závažnosti a zodpovědnosti rozhodnutí, vstupují do tohoto procesu především ženy vyzrálé, vzdělané, zabezpečenější a s vyšším sociálním statusem. Děti zplozené tímto způsobem přicházejí na svět tedy k matce, jež je opravdu chce, je připravena je s láskou vychovávat a dát jim důstojné dětství. Dospívání ve bezpečně zajištěném prostředí pak logicky vede k lepším vyhlídkám do budoucnosti a naději, že tyto děti budou jednou soběstačné a nezávislé na pomoci státu. Proč jim bránit v tom, aby přišly mezi nás? Kolik bolesti, zoufalství, podvodů a přemlouvání, aby jim jakýsi kamarád naoko suploval partnera, jenž by je doprovodil do centra asistované reprodukce, přinese ženám toto rozhodnutí sněmovny. Není náhodou Česká republika dnes spíše v situaci, kdy by měla být doslova vděčná za každé nové dítě, narozené rodičům, kteří nebudou vysávači sociálních dávek a o své potomky se sami postarají?

Celý článek naleznete zde.

 

Úvod > Média > Matkou bez partnera? článek E. Čeplové pro Přítomnost