„Když přicházejí cizinci,
vstoupí do vašeho domu
všechny vás zabijí
a říkají – jsme neviní, neviní“
(Jamala „1944“)
Letošní hudební soutěž Eurovize vzbudila vášnivé diskuze nejen ve východní Evropě. Vítězství ukrajinské zpěvačky Jamaly nad favorizovaným Rusem vyvolala bouřlivou reakci ruského tisku a místních politiků. Na výsledky soutěže reagovala i řada známých osobností – včetně J.K.Rowlingové. Ukrajinské vítězce gratulovalo několik hlav státu a evropských diplomatů. Britský list The Guardian vyšel s výmluvným titulkem na první straně: „Are you listening, Putin?“. Proč najednou nijak významná soutěž popových songů vyvolává tolik emocí?
První protesty zaznělyv Rusku již v únoru, jen co Ukrajina ohlásila svoji nominaci – zpěvačku krymskotatarského původu Jamalu. Jeji píseň 1944 prý byla politického charakteru. Pořadatelé soutěže ale usoudili, že tomu tak není a ukrajinské reprezentantce tím dovolili učastnit se konkurzu. Po výhře Jamaly se z ruském mediálním prostoru rozpoutala opravdová bouře. Většina novin vyšla s titulky o „ukradeném vítězství“ Ruska a zmanipulovaném hodnocení poroty. Někteří rušti politici jdou ještě dál. Předseda výboru pro obranu a bezpečnost
[sic!] horní palaty Ruského Parlamentu Franc Klincevič prohlásil, že „soutěž Eurovize- 2017 (podle pravidel soutěže každý další ročník pořádá vítězná země z minulého roku – R.M.) se může stát morálním ponížením a zneuctěním všeho, co máme s Ukrajinou v dějinách společného“. Oficiální představitelka Ministerstva zahraničí Ruské Federace Marija Zacharova přišla s myšlenkou, že by na příštím festivalu mohl ruský interpret vystoupit s píšničkou o Bašaru Asadovi.
K výsledkum soutěže popových písniček se ale vyjádřili nejenom státníci, kteří mají na starosti obranu, bezpečnost nebo mezinárodní vztahy – ale také místopředsedkině výboru pro kulturu parlamentu RF Jelena Drapenko: „Částečně je to následkem té propagandistické informační války, která se vede proti Rusku. Mám na mysli obecnou démonizaci Ruska – to že je u nás jakoby všechno špatně, že sportovci u nás užívají doping, naše letouny porušují vzdušný prostor jiných států – samozřejmě, že je to všechno tady cítit“. Tak proč najednou takový rozruch?
Samotný fakt, že zpěvačka z Krymu reprezentovala Ukrajinu, v Rusku vyvolával nevoli. Ještě horší to ale bylo pokud jde o písničkou samotnou. Text písně 1944 Jamala napsala na základě vzpomínek vlastní prababičky na květen 1944 – brutální deportaci původního obyvatelstva poloostrova Krym. Jednalo se o jeden z řady zločinů dnes v Rusku tolik obdivovaného Josifa Stalina. Samozřejmě, že v Moskvě z takového nápadu ukrajinské zpěvačky nadšení nebyli. Začátkem května Rusko tradičně pořádalo monstrózní oslavy vítězství ve vlastenecké válce, ke kterým neodmyslitelně patří i glorifikace „velkého vůdce“. A hned týden nato v rámci soutěžě kterou sleduje víc než 200 milionu diváků po celém světě – ukrajinská zpevačka zpívá o tragedií Stalinových válečných zločinů.
Zločiny Stalinova režimu jsou celkem prozkoumanou kapitolou dějin. Známa jsou fakta o hladomoru uměle vyvolaném na Ukrajině v letech 1932-1933, hrůzach kolektivizace, zločinech vůči židovskému obyvatelstvu SSSR, velkých čistky na konci 30.let a mnoha dalších věcech. V porovnání s tím vysídlení Krymských Tatarů z poloostrova zůstává relativně méně „populárním“ tématem. Co se tedy odehrálo na Krymu v květnu 1944?
Po návratu Rudé Armády na Krym v dubnu 1944 se vedení státu rozhodlo „vyčistit“ poloostrov. Kvůli neloajalitě obyvatelstva vůči sovětskému vedení a přítomnosti velkého množství lidí neruského původu na tak důležitém území, jakým byl poloostrov Krym, se sovětské vedení rozhodlo jednat razantně. Údajná kolaborace jisté části Krymských Tatarů se stala základem pro aplikaci principu kolektivní viny. Bylo rozhodnuto deportovat z poloostrova všechny Tatary – a to naprosto bleskově – během několika dní.
Od večera 17. května až do 20. května probíhalo vysidlování. Celý proces se jen málo lyšil od toho, jak vypadaly deportace židovského obyvatelstva Německem za II. Světové Války. V kteroukoli denní či noční hodinu, mohly do domu kde žily Krymští Tataři, vtrhnou příslušníci Rudé Armády. Na uložení věcí se odměřovalo 10 minut. Pak všechny ve skupinách odvážely vlaky do Střední Asie na nucené práce.
Jedna z deportovaných žen, Tamara Protasova, vzpomíná: „ Do samotné smrti nezapomenu na pocit ponížení, když nás jako stádo zvířat nacpali do nákladových vozů – a dlouhé noci a dny vezli – deprimované a hladové. Všude vši. Lidé umírali. Při krátkých zastávkách vojáci vyhazovali mrtvoly z vagónu. Nebyl čas je pohřbívat – hned jsme jeli dál“. Další deportovaný Tatar – Dilaver Ennanov k tomu dodává: “Během cesty se dveře vozu otevíraly tehdy, kdy to považovala za nutné ochranka. Během zastávek jsme mysleli jenom na vodu a na to, abychom stihly vyhodit všechny mrtvoly. Kdo si stihl vzít doma nějaké jídlo si ho připravoval během delších zastávek. Za dva týdny cesty byli i ti, co přežily, skoro k nepoznání.“ A na konci cesty Krymské Tatary čekala zvláštní osídlení – nejčastěji v Uzbekistánu – s naprosto otřesnými životnímy podmínkamy.
Tímto způsobem byli běhěm několika dnů z Krymu deportováni všichni Tataři, což tehdy znamenalo přibližně 200 000 osob. V průběhu cesty na východ zemřelo asi 8 000 lidí. Celkový počet obětí na životech se odhaduje na 20 000.
Samotná deportace ale Stalinovi nestačila. Tatarům byl konfiskován veškerý majetek – víc než 80 tisíc domů, všechny zásoby obylí a potravin, všechen dobytek. Nezapomělo se ani na kulturu – byli likvidovány všechny knihovhy, školy a kulturní kluby. I většina názvů měst a vsí byla změněna. Krymskotatarský domov byl zničen. S tím že někdy vrátí, se rozhodně nepočítalo.
Právě tento příběh před několika dny vyprávěla na Eurovizi Jamala. A takový příběh se Rusku v žádném případě líbit nemohl. Přinejměnším proto, že paralela s tím, co se děje na Krymu dnes je až příliš zřejmá. Prohlídky a zadžování Krymských Tatarů přímo v mešitách z vůle nové ruské „vlády“, represe, které už civilizovaný svět označil za pronásledování na etnickém základě – to není věc minulosti, ale realita dnešního dne. Právě na toto chtěla Jamala upozornit Evropu.
Stalo se téměř nemožné – píseň o utrpení, o vraždách a zločinech sovětského režimu zvítězila v soutěži, která je primárně určena pobavení diváků po celé Evropě během sobotního večera. Hlas Krymských Tatarů zazněl napříč celým světem. A byl slyšet i v Kremlu. Jaké ale budou dopady tohoto vystoupení – to ukáže nejbližší budoucnost.
Celý článek naleznete zde.
