autorem článku je Radko Mokryk
publikováno v časopise Přítomnost
Minulý týden Mezinárodní soud OSN v nizozemském Haagu začal projednávat spor „Ukrajina vs. Rusko“. Ukrajinská strana obviňuje svého severního souseda z podpory terorismu na ukrajinském Donbasu a z porušení konvence o likvidaci všech forem rasové diskriminace na území okupovaného poloostrova Krym.
Mezinárodní právo a právní kazuistika v podobných případech bývají až příliš komplikované. Pokusme se shrnout aspoň stěžejní postoje obou stran. Ukrajina se v tomto procesu nesnaží „vrátit Krym“ nebo oficiálně dosáhnout uznání Ruska za válečného agresora. Ukrajina se snaží zastavit neustále eskalování válečných operací na Donbasu, které si stále vyžadují oběti na životech, a pronásledování krymských Tatarů na Krymu.
U tohoto soudu Ukrajina o nic jiného žádat ani nemůže – pokud Rusko neodsouhlasí vlastní účast v soudním procesu, nemusí se ho vůbec účastnit. Samozřejmě, že v případě jednoznačně beznadějné žaloby – kupříkladu o uznání nezákonnosti anexe Krymu, Rusko jednoduše žádost zamítne. Proto se Ukrajina snaží získat podporu, kde se jen dá.
Postoj ruské strany, který v Haagu zazněl během druhého dne soudního líčení, byl na Ukrajině zprvu vnímán jako špatný vtip a důvod pro internetové legrácky. Ruští advokáti prohlásili, že většina výzbroje a munice, kterou používají separatisté, byla schována v donbaských dolech a „povstalci“ ji jednoduše našli. Ruská obhajoba se neobešla ani bez tradičních pro ruskou propagandu „fakeových“ zpráv – jednalo se třeba o překroucený projev prezidenta Porošenka z roku 2014, ale i o údajné používání fosforových bomb, které ani jednou nebylo prokázáno, na ukrajinské straně.
Ruský postoj se ale stává srozumitelnějším na příkladu sestřeleného letadla MH-17. Víc jak dva roky trvající vyšetřování tragédie letounu MH17, který byl v červnu 2014 sestřelen nad územím ukrajinského Donbasu, před nedávnem dospělo k prvním závěrům. Mezinárodní komise konstatovala, že letadlo bylo sestřeleno nad územím, kontrolovaným proruskými separatisty. Samotný raketový systém byl dovezen z Ruska a hned po tom, to letadlo sestřelil, byl poslán zpátky. V této otázce se ruská strana v Haagu drží postoje, že ani není důležité, kdo a jak separatistům poskytl raketový systém. Hlavní je, že cílem nebylo civilní letadlo.
Cynismus takového postoje (nezapomínejme, že obětmi tragédie MH17 se stalo i 193 občanů Nizozemska, kde teď probíhá soud) může být za hranicí morálky a etiky – ale z právního hlediska se může jednat o správný tah. Jelikož Rusko je obžalováno z „podpory terorismu“, stačí, aby Rusové dokázali, že cílem neměl být civilní Boeing ale třeba ukrajinské vojenské letadlo. Z právního hlediska se nebude jednat o terorismus. A tím pádem má v tomto případu Rusko vyhráno.
Zatím je opravdu těžké předpokládat, jak se bude celý proces vyvíjet. Obecně mohou podobné kauzy trvat několik let. A často se jedná o tvrdý boj mezi spravedlností a právním kličkováním.