Revoluce důstojnosti

Jeden ze členů Východovropského klubu Radko Mokryk publikoval v časopise Přítomnost článek o průběhu ukrajinského Maidanu. Autor píše o svých vlastních zkušenostech a zážitcích, neboť sám byl této „revoluce důstojnosti“ účasten.

Autentickou výpověď a autorovo zamyšlení si můžete přečíst zde:

Revoluce důstojnosti

Radko Mokryk

Bylo brzy ráno 30. listopadu 2013. Kyjevem se bleskově šířila zpráva, že v noci byla speciální jednotkou Berkut brutálně zmlácena skupina několika desítek studentů, kteří pokojně protestovali na Majdanu Nezávislosti proti rozhodnutí ukrajinské vlády nepodepsat Asociační dohodu s EU. Stáli jsme na nádvoří Mychajlovského kláštera – právě v tomto klášteře se ukryli zbití studenti. S hrůzou jsem se díval na zmlácenou asi 17-tiletou holku, která pořád brečela a jenom opakovala dokola „za co!?“. Mezi námi byl i novínář jedné ruské opoziční televize, který nás uklidňoval:

My tomu říkáme „bolotnyj syndrom“: lidé se teď budou ve skupinkách po několika shromaždovat po celém městě, a budou si říkat:“Hrůza! Jak je to jen možné!“. A pak se v klidu rozejdou domů do svojí kuchyně. Zvyknete si. Rusové si zvykli. Bělorusové si zvykli. I vy si zvyknete“.

Ale Ukrajina není Rusko ani Bělorusko! Tady jim to neprojde! Budeme protestovat! My se nedáme! Zítra tady budou tisíce lidí!“ – křičeli jsme na něj. I když jsem o tom tehdy vůbec nebyl přesvědčen.

Ruský novinář se jenom skepticky pousmál: „Jo,jo,jasně..“

1 prosince 2013

1. prosince 2013.

Příští den do do ulic Kyjeva vyšlo i podle odhadu tehdejší policie kolem 750-ti tisíc lidí. Policie utekla a na Majdanu byli postaveny první barikády. Tim Euromajdan skončil. Začínala revoluce důstojnosti.

Studentský protest. První potyčky. Nový rok na Majdanu. „Diktátorské zákony“ 16. ledna. Střety na ulici Hruševského. První vraždy. Skupiny kriminálníku které spolu s policií vraždily protestujicí přímo v centru hlavního města. Masakr 18.-20. února. Útěk prezidenta.

Leden 2014 u stadionu Dynama Kyjiv ul.Hrusevskeho

Leden 2014, u stadiónu Dynama Kyjev.

Všechny tyto události byly do podrobna rozebrány v médiích a už se staly částí novodobých dějin. Spory o tom, co vlastně byl Majdan, stále pokračují – „fašistický“ převrat, placená akce státního departamentu (tedy ministerstva zahraničí) USA nebo zoufalý protest lidí, kteří chtěli změnit svoji vlast?

Pro člověka, který zažil aspoň den na Majdanu, jsou takové otázky nesmyslné. Majdan byl naprosto nečekanou událostí i pro samotné účastníky zimních protestů. Najednou se ukázalo, že na Ukrajině je spousta lidí, kteří jsou odhodlaní nezištně se obětovat pro svojí zem. Tehdy Majdanem proudily stovky plakátů. Pro mě ale zůstal nejvýstižnějším jeden malý žlutomodrý plakát, který v rukou nosila mladičká holka, na kterém stálo: „Lidi – vy jste krásní!“. A krásní opravdu byli.

Majdan 19 unor 2014

Majdan, 19. února 2014.

V Mychajlovském kostele, kam chodila spousta protestujicích, mi jednou večer jedna starší žena strčila do kapsy peníze se slovy: „Jděte se aspoň pořádně najíst! Držíme vám palce, kluci, děláte správnou věc!“ V metru jednou brzy ráno potkali stařeňku, která nesla pytel štípaného dříví. Sotva ho unesla: „ ale dyť to chlapci tam potřebují, je jim tam zima!“.

Zima byla opravdu drsná. Při vší „revoluční romantice“- když je venku noc a kolem dvaceti stupňů pod nulou – a ty máš „hlídku“, tak první věc je prostě se nějak zahřát. Sedíte kolem ohně na náměstí spolu s dalšími lidmi. Mladý kluk z Oděsy, který zavřel svůj podnik, důchodce z Kirovohradu, dva stavitelé středního věku z tvého rodného Lvova a tvoje sotva dvacetiletá spolužačka z univerzity. Lidé, kteří by se sotva potkaly v běžném životě. Všichni mají jasno v jednom: „Takhle se žít nedá. Neustoupíme. Když ne my, tak aspoň naše děti budou žít v normální zemi. Budeme tady do konce“.

Jak šel čas, tato věta – „Budeme tady do konce“ začínala nabývat velmi konkrétních rozměrů. V lednu policie začala střílet a s tím přišly první oběti na životech. Počet lidí na Majdan ale neklesal – protestující svoji misi braly smrtelně vážně. Málokdo tehdy hledal racionální vysvětlení vlastního chování.

Jedna z mých posledních návštěv na Majdanu byla 19. února – den po tom, co se v noci odehrál krvavý útok na protestujicí a už se vědělo o desítkách mrtvých. Stojíme spolu se dvěma chlapci s Černihova a vytrháváme dlaždice na hlavní ulici Kyjeva. Ve  stavebních pytlích je skládáme blíž k místu, kde se nacházejí speciální jednotky. Ve vzdálenosti několika metrů od sebe stojí ozbrojenci s pistolemi a brokovnicemi v plné zbroji. Proti nim kluci s dřevěnými štíty a v cyklistických helmách. Pravda je ale na straně těch druhých.

ul.Institutska 22 unora 2014

Ul. Institutska, 22. února 2014.

Revoluce vyvrcholila den poté, když policie a odstřelovači zahájili palbu. Na Majdanu bylo zavražděno víc jak sto lidí. Neustoupili. Proud lidí stále směřoval na Majdan nehledě na střelbu. „My tady budeme do konce“.

V centru Kyjeva se během oné zimy odehrály věci, které se nedají zrežírovat, zaplatit nebo organizovat. Solidarita lidí ohrožených na životě. Snaha nezištně pomoci. Odhodlání zachránit bližního třeba i za cenu vlastního života. Přesvědčení, že jakkoli to dopadne – má to smysl. A to neskončilo – v tomto smyslu Majdan na Ukrajině pokračuje. To nám už zůstane.

 zdroj: zde

Úvod > Média > Revoluce důstojnosti