Nadija Savčenko byla „hvězdou“ mezi politickými vězni. O její propuštění žádali nejen běžní občané evropských zemí, ale i nejmocnější lidé světa. Bylo doprovozeno nebývalým nadšením nejen v její vlasti. Popularita ukrajinské pilotky mezi lidmi byla opravdu nevídaná. Povedl se jí ale mistrovský kousek. Z nesmírné popularity zakrátko nezůstalo skoro nic. Naopak, stále častěji znějí hlasy, tvrdící, že Savčenko až přiliš aktivně spolupracuje s proruskými separatisty na východě Ukrajiny.

První pochyby o postojích Savčenko se začaly objevovat brzy po jejím propuštění. Vyšly najevo vazby Savčenko a jeji sestry na velmi kontroverzní postavu, Viktora Medvedčuka. Medvedčuk byl „šedou eminencí“ ještě za druhého prezidenta Ukrajiny L. Kučmy. Netají se svým napojením na Rusko. Ostatně, kmotrem jeho dětí je samotný ruský prezident Vladimir Putin. Savčenko prohlásila, že právě jemu vděčí za své propuštění.

Hned na to přišla prohlášení bývale zajatkyně o tom, že se musí jednat s teroristy na východě země. Jednání o příměří ve válečném konfliktu dosud probíhají mezi Ukrajinou a Ruskem. Proruští separatisté jsou na některých jednáních přítomni – nejsou ale jednajicí stranou. Nemají k tomu žádné oprávnění ani legitimitu.

Tento detail je velmi důležitý. Jednání s teroristy by jim fakticky poskytlo jisté uznání jako jedné ze stran konfliktu na východě Ukrajiny. Oficiálně Kyjev takovou možnost rozhodně popírá. Jedná se o rusko-ukrajinský konflikt. Jednat se může jedině s Kremlem a ne s jeho loutkami. Uznání separatistů by vedlo k faktickému převedení ukrajinské krize do roviny „vnitřního konfliktu“. A to je právě to, o co se usilovně snaží v Moskvě.

Dodávky ruských zbraní na Donbas neustávají. Putin uznal zapojení ruské armády do konfliktu na Donbasu. Přesto se v Kremlu snaží přesvědčit celý svět, že se jedná výhradně o konflikt uvnitř Ukrajiny. Je značně podivné, že poslynkyně ukrajinského parlamentu a tak výrazná postava veřejného dění jako je Nadija Savčenko najednou začala hrát do karet Kremlu.

Savčenko ale nezůstává u slov a přešla k činům. Před několika měsíci se Ukrajinou šiřili zvěsti, že Savčenko se dostala na okupované území Donbasu a jednala tam s lídry separatistů Zacharčenkem a Plotnickým. Po několikadenních spekulacích Savčenko přiznala, že tomu tak skutečně bylo.

Jednání o propuštění zajatců je právě karta, kterou se snaží rozehrát Savčenko. Otázka ve které, zdálo by se, lze jen těžko oponovat. Problém má ale mnohem komplikovanější charakter než by se zdálo. Ukrajinští občané kteří již byli uznáni politickými vězni se nacházejí v různých regionech Ruska a okupované Ukrajiny. Část z nich již byla odsouzena a trest vykonávají na území Ruska. Několik Ukrajinců byli souzeno v Čečensku. Další zajatci se nacházejí na Krymu. Mnoho válečných zajatců je vězněno na okupovaném Donbasu. Všichni jsou ale zajatci Kremlu. Všichni tito lidé mohou být propuštěni jedině se svolením prezidenta Putina. Separatisté nemají žádnou moc propustit kteréhokoli z těchto zajatců. Výměna zajatců může být reálně dohodnuta jedině mezi ukrajinskou vládou a Kremlem. Ukrajinský prezident Porošenko a ruský prezident Putin jsou lidmi, kteří mají pravomoc propustit kohokoli na své straně. „Klíče“od vězení mají jen tito dva lidé. Proto jakákoli jednání mezi Savčenko a separatistickými loutkami nemají žádný smysl.

Proč tedy probíhají taková jednání? Jedná se o politické divadlo, jehož cílem je ukázat dobrou vůli separatistů, ale i vytvořit jistý obraz samotné Savčenko. Poukázat, že právě ona je tou jedinou, která se může dohodnout a „uklidnit“ situaci. Celá operace je ale místy až příliš průhledná.

Na začátku prosince separatisté odmítli propustit 42 zajatců, i když ukrajinská strana nabízela výměnou propuštění 228 separatistů. Za dva týdny ale na důkaz dobré vůle a na prosbu Savčenko propustili dvě zajatkyně (které se pak projevily jako dosti kontroverzní osoby). Velmi podivné operace. Taková vstřícnost separatistů vůči Savčenkové a současně jejich odpor k oficiálním jednáním vzbuzují logické otázky – Co může separatistům nabidnou ukrajinská poslankyně? Proč jsou vlastně tak vstřícní?

Savčenko svou roli „holubice mírů“ moc nezvládá. Svou už tak kontroverzní činnost provází naprosto nepřijatelnými prohlášenímy. Savčenko nepovažuje Putina za agresora, stejně tak Zacharčenka a Plotnického za teroristy. O separatistických vůdcích na konci roku v Berlině prohlásila: „Viděla jsem rozumné, střizlivé lidi, kteří jsou unavení válkou a byli Ruskem oklamáni“. Brzy k tomu přidala, že se bude snažit o to, aby další jednání se separatisty probíhala přímo v Kyjevě. Více uznání si loutky Kremlu snad ani nemohly přát. V ukrajinské společnosti, která den co den dostává zprávy o dalších obětech na frontě, a která již třetím rokem žije neustalými pohřby ukrajinských vojáků a civilistu, tato slova vyvolala šok. Stále častěji se mluví o vlastizradě.

Otázka vlastizrady nebo zákonnosti chování Savčenko může být předmětem k zamýšlení pro ukrajinské bezpečnostní služby. Jedno ale je již jisté – Savčenko se povedl „mistrovský“ kousek. Podle sociologický průzkumů jeji popularita, která se hned po propuštění z ruského vězení pohybovala na neuvěřitelných (na ukrajinské poměry) 55-60% , dnes nepřesahuje 1-2%. Jeji politická váha a vliv na Ukrajině jsou již naprosto minimální. Bude tak věcí velmi brzké budoucnosti, kdy si to uvědomí i zahraničí.