Lukašenko měl jednu ruku ponořenou v měšci fondu Východního partnerství EU a druhou nastavenou pod kohoutem ruského ropovodu. Jenže zlepšování vztahů s Evropou narušily alarmující případy porušování lidských práv a násilné zásahy proti opozici, nemluvě ani o Lukašenkově dědičném prezidentování, což mělo za následek přiškrcení evropských financí. Rusko, na druhou stranu, poskytovalo Bělorusku ropu za výhodné sazby, kterou pak vykutálený autoritář prodával za vyšší ceny především do Evropy a tento rozdíl tvořil hlavní příjem země na suroviny jinak dosti chudé. Jenomže Vladimir Putin má nyní sám problémy s propadem ekonomiky po zavedení sankcí za ruský vpádu na východní Ukrajinu a anexi Krymu. Nemůže Bělorusko dál dotovat v té míře, jak tomu bylo doposud. Navíc ruské agresivní tažení do evropské země Lukašenkovi přidělalo další vrásku na čele, neboť co Putinovi zabrání, aby nepoužil stejnou metodu, nebude-li spokojen se svým bezpečnostním a ekonomickým vazalem?

Nejen, že finanční zdroje vysychají, ale zhoršováním vztahů mezi EU a Ruskem je stále těžší lavírovat mezi oběma, aniž by jedné ze stran nedošla trpělivost. Lukašenko začal pošilhávat po revitalizaci ekonomiky, což se nejlépe provádí za pomoci zahraničního kapitálu. Avšak investory moc neláká země, která nemá mezinárodní kredibilitu a jejíž podnikatelské prostředí je neprůhledné a obtížně přístupné lidem zvenčí a vstup do země podléhá vízovému režimu.

Prodloužený víkend v Bělorusku

Jak z celé situace ven, aby se vlk nažral a koza zůstala celá? Jak ukázat dobrou vůli Evropě, a zároveň si nenaštvat ruského medvěda? Jak dostat do země ty investory? Vízový režim, mocný to nástroj světové diplomacie! Země zatím ležela mimo turistický zájem. Z postsovětských států se pravidelně dělila o poslední příčku nejméně navštěvovaného státu s Moldavskem. Pro ilustraci v roce 2013 Bělorusko navštívilo jen 137 000 turistů a oproti tomu do České republiky jich ve stejném roce přijelo 7,8 miliónů.

Ale jak to zase zaonačit, aby do Běloruska, autoritářského státu s přísnou cenzurou a nemilosrdným potlačováním opozice, neproudily davy nadšených volnomyšlenkářských lidskoprávních svobodomilců, kteří budou pečlivě vychované běloruské občany kazit západní propagandou, případně přímo organizovat nějakou tu občanskou společnost. Ovšem i příjmy z turismu by se teď v těžkých dobách ekonomické krize mohly hodit. Výsledkem je bezvízový režim opravňující ke vstupu občany asi 80 zemí světa včetně všech zemí EU, ale jen na 5 dní a pouze přes letiště v hlavním městě Minsk.

Pět dní je podle Lukašenka dostatečně dlouhá doba na to, aby zahraniční investor stihl projít pasovou kontrolou na letišti, představit, jak hodlá v zemi investovat svoje peníze a pak tradá domů. A když nebude moc vyspávat, nebo vynechá oběd, ještě stihne oběhnout nějaké ty pamětihodnosti. Pět dní je akorát tak dlouhá doba na to, aby si cestovatelští sběratelé zemí triumfálně seškrábli další stát na stírací mapě. Žádní lowcost batůžkáři cestující stopem nebo autobusem, letenka tam i zpět nutností, čili podmínky osekané co nejvíc pro kategorii business, aniž by bylo přímo řečeno, že jiné kasty lidí tu nejsou vítány. Lukašenkův vzkaz je jasný: přijeď, utrať, moc neokouněj a mazej domů.