Koncem dubna Ruský Vrchní Soud na okupovaném Krymu označil aktivity Medžlisu Krymskotatarského národa za extremistické a veškerou činnost tohoto zastupitelského orgánu Krymských Tatarů postavil mimo zákon. Tak původní obyvatelé Krymu náhle přišli o vlastní oficiální samosprávu na území poloostrova. Zdá se ale, že to není to nejhorší, co nová ruská nadvláda pro Tatary přichystala.
Vztahy mezi Moskvou a Krymskými Tatary nikdy nebyly ukázkové. V květnu 1944, za údajnou kolaboraci s Německem, byli Tataří brutálně vysídleni z poloostrova. V souvislosti s deportacemi podle odhadůzemřel každý desátý Krymský Tatar. Během celého sovětského období, ale i po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, se Moskva na krymskotatarské etnikum dívala se značnou nedůvěrou. Měla pro to zřejmě své důvody. Právě Krymští Tataří vystoupili proti „referendu“, které uspořádala Moskva pro připojení poloostrova k Rusku v březnu 2014. Na tatarský bojkot tohoto hlasování v Kremlu nezapoměli. Po anexi Krymu dostala ruská vláda možnost přejít od „znepokojení“ k činům.
Podle údajů tatarských aktivistů po anexi z poloostrova uprchlo kolem 18-ti tisíc Krymských Tatarů. Stále ale na okupovaném území zůstává přibližně 300 tisíc příslušníků této národnostní menšiny. A právě proti nim se nově zaměřuje politika ruské vlády. Vůdčí osobnosti Tatarů jako Mustafa Džemilev a Refat Čubarov mají vstup na poloostrov zakázán. Řada aktivistů krymskotatarského původu je souzena ve vykonstruovaných politických procesech (Ahmet Čyjhoz, Ali Asanov, Mustafa Dehermendži a další). Situaci na Krymu monitorují i evropské a mezinárodní instituce. Rada Evropy již vyslovila „hluboké znepokojení nad zhoršením situace“ ohledně dodržování lidských práv, včetně práva na svobodné vyjadřování, práva na shromažďování či náboženských práv. Rusko jednoduše zavádí na poloostrově způsob vládnutí obvyklý v Rusku a své vlastní společenské uspořádání. Na Krymu panuje atmosféra strachu – prohlídky soukromých bytů i kanceláří jsou na denním pořádku. Zákaz Medžlisu ale posunuje represivní politiku Kremlu na kvalitativně novou úroveň.
Zákaz této zastupitelské instituce krymskotatarského národa de facto likviduje samosprávu etnické menšiny na poloostrově. Jedná se o první otevřený útok vůči Krymským Tatarům jako etnickému společenství. Tím situace dostává nový rozměr, čehož si už všimli i v Evropě. Evropská služba pro vnější činnost označila zákaz Medžlisu za „brutální útok“ na práva národnostních menšin. Výbor ministrů Rady Evropy byl ve svém nedávném prohlášení ještě ostřejší, když případ Medžlisu přímo označil za perzekuci Krymských Tatarů na etnickém základě. Kreml ale již prohlásil, že rozhodnutí krymského soudu je „vnitřní záležitostí Ruska“. Tataři se tak opět dostávají do velmi komplikovaného postavení a zatím není jasné, kde by mohli hledat pomoc.
Podobná situace nahrává do karet Kyjevu. Během anexe Krymu zůstala Ukrajina naprosto bezmocná, nedokázala ani ubránit vlastní území, ani ochránit Tatary a jiné obyvatele poloostrova před ruskou agresí. Teď se Kyjev snaží podpořit Krymské Tatary, kde to jenom jde. Krymští uprchlíci zakládají řadu společností a organizací na podporu vlastního národa na území Ukrajiny. I samotný Medžlis po zákazu v Rusku přesídlil do Kyjeva, kde hodlá pokračovat ve své činnosti.Rozhoupal se i ukrajinský parlament – vysídlení Tatarů z Krymu v roce 1944 bylo oficiálně uznáno za genocidu.
K symbolickému gestu podpory Krymských Tatarů ze strany Ukrajiny dojde i v rámci letošní hudební soutěže Eurovize, která se bude konat v květnu ve Stockholmu. Jinak obyčejná soutež populární hudby se v kontextu krymské otázky stane dalším dějištěm ukrajinsko-ruského konfliktu. Ukrajinu totiž bude reprezentovatkrymskotatarská jazzová zpěvačka Jamala. Aby toho nebylo málo – její píseň „1944“ je věnována právě záležitosti staliniských represí vůči Krymským Tatarům v daném roce. Pořadatelé soutěže usoudili, že píseň není politicky nevhodná, a tak může Jamala soutěžit. Jiného názoru jsou ale v Kremlu – v Ruském parlamentu zazněly žádosti o zákaz vystoupení ukrajinské reprezentantky. Ruská vládaKrymu označila účast Jamaly za „nepřípustnou“. Tradičnějednomyslně se na situaci dívá i ruský tisk.
Naopak vůdce Krymských Tatarů Refat Čubarov vyzívá Evropu k podpoře Jamaly. Na adresu komentářů ruských médií poznamenal, že „ruští šovinisté s hruzou pochopili, že vítězem Eurovize se může stát ukrajinská / krymská zpěvačka“.
Zatím je těžko soudit, jaké šance na vítězství ukrajinská zpěvačka má. Jisté ale je, že díky letošní Eurovizi budou mít miliony diváků po celé Evropě možnost uslyšet hlas utlačovaného národa z poloostrova Krym. A vyjádřit mu svou podporu.